Dlouhovlnné infračervené paprsky

Infračervené paprsky tvoří až 45–50 % slunečního záření dopadajícího na Zemi.  Je to elektromagnetické záření podřízené zákonům optiky se stejnými vlastnostmi jako viditelné světlo. Zdrojem infračervených paprsků se stává každé nahřáté těleso.

Světlem nazýváme viditelné sluneční záření. Neviditelné části slunečního spektra sice lidské oko není schopno zachytit, ale přesto pronikají do našeho organismu. Jde převážně o infračervené a ultrafialové světlo.

Infračervené paprsky nemají nic společného s ultrafialovým zářením, jenž ničí všechno živé.

Ultrafialové záření vyvolává především fotochemické reakce a působí v podstatě pouze na kůži, neboť není schopno proniknout do tkání hlouběji než do 0,6 mm. Kdežto infračervené paprsky (někdy jsou nazývány také tepelnými) mají převážně tepelné účinky a pronikají do tkání do hloubky 3–7 cm.

Díky reflexním reakcím mají infračervené paprsky vstřebávající, protizánětlivé, lymfodrenážní (dochází ke zvyšení odtoku lymfy), protikřečové a anestetické účinky.

Tepelné paprsky vysušují kůži a proto je lze využívat k léčení některých kožních nemocí nebo popálenin. Pokud dojde k výběrovému působení infračervených paprsků na různé reflexogenní zóny na povrchu těla, jež jsou spojeny s vnitřními orgány, vzniká tak možnost ovlivňovat jejich stav.

Infračervené paprsky urychlují pohyb elektronů po oběžných drahách a vyvolávají tepelný efekt. Teplo infračervených paprsků pronikajících do tkání urychluje jejich výměnu a zvyšuje schopnost leukocytů pohlcovat choroboplodné mikroby. Toto teplo také tiší bolest a má uklidňující účinky, což přispívá k odstranění zánětlivých procesů.  

Význační antičtí lékaři Hippokrates, Celsus, Antillus často používali k léčení kožních onemocnění, nervové soustavy, křivice a artritidy sluneční lázně. Hippokrates popsal užití infračervených paprsků k ošetření ran, vředů a omrzlin.

Infračervené záření bylo poprvé objeveno anglickým vědcem Gershelem v r. 1800. Pro záření je charakteristická velmi silná tepelná energie, přestože je lidským okem neviditelné. Zahřátá tělesa v pevném i tekutém stavu vyzařují stálé infračervené spektrum.V roce 1894 Kellog zavedl do léčebných postupů žárovky.

Posléze se začaly infračervené paprsky s úspěchem. Používat při onemocněních lymfatické soustavy, kloubů, hrudníku (zánětů pohrudnice), orgánů dutiny břišní (zánětů tenkého střeva, řezavých bolestí atd.), jater a žlučníku. Takovýmito žárovkami se léčila i neuralgie, záněty nervu, myalgie, svalová atrofie, kožní nemoci (nežity, karbunkly, abscesy, hnisavé záněty kůže, impetigo atd.), ekzémy, kožní vyrážky (neštovice, růže, spála atd.), lupus, keloidy a ošklivé neestetické jizvy, úrazy (vymknutí, zlomeniny, svalové kontraktury, záněty kostí, hydroartrózy, artrózy).

Od konce 20. století se na celém světě provádějí výzkumy zabývající se využitím infračervených paprsků v medicíně, kosmetologii, potravinářském průmyslu, chovu zvířat a dalších oblastech, což vedlo k vzniku nových přístrojů a technologií, to vše k našemu prospěchu.