Masáže - princip a účinek

Masáže - účinek

Masáže mají účinek:

• mechanický
• biochemický
• reflexní

Mechanický účinek masáže

Mechanický účinek spočívá v ulehčení srdeční činnosti. Podporuje návrat krve 
z periferie zpět k srdci. Má také vliv na lymfatický systém, který urychlí vyprazdňování lymfatických cév. Masáží urychlujeme regeneraci organismu. Dále je tu účinek biochemický. Působí na kůži a podkožní vazivo. Jsou zde mazové a potní žlázy, nervová zakončení, drobné vlásečnice a smyslové buňky.

Biochemický účinek masáže

Masáží způsobujeme zvýšené prokrvení v oblasti kloubu a přívod okysličené krve, tak nastává rychlejší odplavení únavových látek. Podporují vstřebávání otoků a krevních výronů, zlepšuje se svalová činnost, snižuje se svalové napětí a zvyšuje se kapacita plic.

Reflexní účinek masáže

Reflexní účinek působí v místech druhotných vlivem nervového zakončení, které se přenáší přes centrální nervový systém, tím vyvoláme odezvu ve vzdálených místech, které reagují prokrvením a zlepšením činnosti hlouběji uložených tkání a orgánů. Mají příznivý vliv i na psychiku. 

Masáže včera a dnes - pohled do historie

Masáže - původem z řeckého slova massó - třít, mačkat, hníst.

Nejstarší písemné zmínky o masážích pocházejí z Číny, a to z 6-5 století před naším letopočtem. V té době si císař Chuang-ti zapisoval poznatky lékařů. Další písemné zmínky o masážích nacházíme v Indii a Egyptě. V Egyptě jsou zaznamenán staré&nbsp texty o masážích na Ebersově papyru, což je dvacetimetrový svitek, který vznikl okolo roku 1600 před naším letopočtem. Tento dokument popisuje léčebné postupy a a další poznatky, které se kombinují podle konkrétních potíží pacienta.

Znalosti se šířily do starověkého Řecka, kde je Hyppokratés používá k urychlování uzdravení po zlomeninách. Starověké masérské znalosti o masážích převzal Řím. Claudius Galénus - slavný římský lékař je úspěšně používal na gladiátorech. Před bojem se poskytovaly rychlé a dráždivé masáže, po boji lehké a plynulé. Římané měli také v oblibě vyhřívané lázně, kde se poskytovaly. I římští vladaři měli své maséry. 

V osmnáctém století se velice zasloužil o rozvoj masáží švédský teolog Peter Henrik Ling, který vypracoval novou masérskou techniku.

Přednosta Fyziatrického a balneologického ústavu Karlovy univerzity v Praze profesor Dr. Eduard Cmunt u nás zavedl masérskou školu a také vydal příručku s názvem Masáž, lázeňské úkony a pedikůra.

Tolik o masážích z pohledu historie i současnosti.